Nižší inflace ve většině zemí eurozóny, než byla u nás, byla výsledkem politicky motivované snahy ECB zachránit nízkými úroky předlužené země před kolapsem, drtivými sociálním otřesy a tak zachránit eurozónu.

Realita donutila i tak hlavně politicky než ekonomicky se chovající šéfku ECB k tomu, že ECB začala zvyšovat úroky. A ve svém projevu v Evropském parlamentu minulý týden, paní Lagarde sdělila, že ECB cítí nutnost zvedat úroková sazby nadále a skončit s tím teprve tehdy až se inflace v eurozóně vrátí do normálu a to bez ohledu na očekávaný pokles evropského hospodářství.

Ani se jí nelze divit, když inflace v Německu dosáhla dvojciferné výšky, což je nejvíce za posledních sedmdesát let a to se ještě inflačně neprojevil vliv v posledních dnech schválených štědrých dotací, kterými se tamní vláda snaží zabránit tomu, aby se lidé nebouřili, i když v delším horizontu i tomu zabránit nepůjde.

PS. Nízké úroky vyvolávají iluzi prosperity a sociálního klidu, ale konečným důsledkem je všeobecné zadlužování všeho, od občanů, přes podniky, až po státy., což už dnes vyvolává snížení životní úrovně občanů, pád podniků a později se nepůjde vyhnout sociálním otřesům.

Začíná se projevovat to, co si zastánci eura v Česku nechtějí připustit. Zatímco v eurozóně inflace teprve nabírá na tempu, v ČR začala klesat. Meziměsíční inflace v srpnu u nás klesla na 0,4 %, meziroční byla o 0,3% nižší než v červenci, a tento trend pokračuje. Což potvrdí i údaje ČSÚ za zhruba týden - 10 dní.